Že na něj rozhodne půjdu do kina jsem věděla hned, co jsem poprvé někdy v prosinci uviděla trailer. A tak jsem učinila tuto sobotu. Když jsem si tak projížděla hodnocení na internetu, měl celkem hodně procent, takže jsem si říkala, že na něm něco být musí. Měla jsem pravdu.
Už v roce 2004 jsem v TV sledovala celou katastrofu v Thajsku, ale tento film, který je natočený dle skutečného příběhu jedné rodiny, mi ukázala zcela nový pohled na celou situaci. Muselo to být něco nepředstavitelného, strašného.... S hlavní hrdinkou jsem cítila prakticky všechno, jak moc jsem byla vtažená do děje. Navíc, jsem typ člověka, který u filmů zřídka kdy brečí, nějak se spíše s emocemi vyrovnávám uvnitř, ale tady to bylo naopak. Brečela jsem jak želva snad půlku filmu.
Tím asi skončím, jinak bych mohla vypisovat do nekonečna. Pokud jste film viděli, líbil se vám? Jestli ne, rozhodně na něj zajděte ,)).
už jsem o něm slyšela, určitě se podívám!! :)
ReplyDeleteTen film me zaujal z tvého vyprávění,myslím, že se mám na co koukat :)
ReplyDeleteViděla, ale teda nebrečela, asi jsem divná, ale nepřišlo mi to až tak dojemné (?? jo, jsem fakt divná :D). Ale líbil se mi moc, určitě bych doporučila, ale podruhé bych se na něj už nepodívala :-).
ReplyDeleteviděla jsem ho na počítači..sice bez konce, což mě vyloženě nasralo, jelikož se mi to zastavilo přímo u toho,jak šla na tu operaci:/ ale s našima na něj 100% půjdu ještě do kina, protože ten film je dokonalý:)
ReplyDelete